Speciál: Scenáristická stávka zas a znovu

V několika textech už jsme si rozebrali, o co jde scenáristům v aktuální stávce. A protože její konec je v nedohlednu, můžeme se zabavit minimálně ohlížením za těmi předchozími.

Jsou to totiž právě reprízy, které kralují televiznímu programu ve chvíli, kdy scenáristé pochodují s cedulemi před sídly hollywoodských studií. Původně jsem se chtěl jen do detailu ohlížet za předchozí stávkou z let 2007 až 2008, ale jednak ji i mainstreamová média a sociální sítě stihly připomenout opakovaně, jednak jsem prošvihnul páteční termín a poníženě se omlouvám a přináším přidanou hodnotu až teď v pondělí, mj. den poté, co jsem sám přispěl svou troškou do mlýna mainstreamu, který se snaží početného publiku vysvětlit, jak se vlastně v Hollywoodu věci mají.

V textu na iRozhlasu se mluví o tom, že scenáristé tu a tam stávkovat musí, protože z druhé strany je neustálý tlak na zjednodušení a zlevnění jejich práce, ať už jde o technologický pokrok, nebo prostě jen chamtivost studií. Jednou za tři roky všechny hollywoodské odborové organizace zasednou k vyjednávacímu stolu s hlavouny a snaží se “chytit dobu za pačesy”, aby ze situace vytěžily maximum. Laická veřejnost může scenáristy pod tlakem mediálních hnojometů vnímat jako nadbytečné plémě, protože všechny ty hollywoodské blockbustery jsou přece tak hloupé a předvídatelné, že je muselo psát pěti… maximálně sedmileté dítě. Faktem je, že stávající systém minimálně v televizní branži v devadesátých a nultých letech vychoval nejednu generaci scenáristů a následně i showrunnerů.

Co je to ten showrunner? V zásadě jde o nevyšší možnou pozici u seriálů, a jak už název naznačuje, podle vás se všechno točí. Máte zodpovědnost za celý seriál a jeho úspěch nebo neúspěch. Najímáte vlastní scenáristy, necháváte je experimentovat ve writer’s room, domlouváte s producenty a režiséry, co si můžete a nemůžete dovolit, řešíte casting a milion maličkostí. Odkud jste se vzal? V drtivé většině případů jste začal na place roznášet kafe, pak jste hýřil nápady, takže se jich pár dostalo do podkladů začínajících scenáristů (junior writers). Pak jste začali psát taky a někdo si vaší práce všimnul. Šup, už jste ve hře a nosíte kafe lidem ve writer’s room. Píšete. Čtete. Opisujete. Učíte se. Nadhazujete. Znovu. A znovu. A zase. Jste ve writer’s room sám za sebe a váš nápad se stane stěžejním pro celou epizodu. Píšete epizodu. Jste pod ní podepsaný a jste na place. Řešíte s režisérem i herci detaily. Vaše jméno je v titulcích. Váš hlas je slyšet víc a víc. Seriál má další sezónu. A další. Seriál je hit. Showrunner si vás oblíbí a nechá vás psát důležité epizody. Producenti si všimnou vašeho jména. Dostáváte se na večírky. Píšete. Čtete. Opisujete. Učíte se. Nadhazujete. Znovu. A znovu. A zase. Jednoho dne zazvoní telefon, jestli nechcete rozjet svůj vlastní seriál. Gratuluji, stáváte se showrunnerem!