Pád Marvelu aneb jak prorok usnul za volantem

Tři desítky filmů, tři desítky miliard a tři bezchybné fáze. Marvel Cinematic Universe bývala největší mašina na peníze v historii Hollywoodu. Jak je na tom teď?

Od premiéry prvního Iron Mana do explozivního finále jménem Avengers: Endgame, byl Marvel Cinematic Universe úkazem, nad jehož neprůstřelností si lámal hlavu celý Hollywood. Všichni ho chtěli napodobit, všichni mu přáli nějaké to zakopnutí. A jakmile k několika z nich skutečně došlo (Eternals), řada novinářů hned vyhlašovala konec dekádu dlouhého kralování a náhlý úpadek, který povede k ústupu komiksů ze slávy, protože přece není možné, aby tu subžánr báječných mužů a žen s pláštěnkami dominoval téměř dvacet let (od premiéry prvního Spideyho v roce 2002). 

Sám jsem vinen, protože v podcastové sérii MarvelZone (momentálně čítá pět epizod) jsme už od druhého dílu filozofovali nad tím, jak Marvel zvládne své expandující universum ukočírovat. A od třetího jsme si už hráli na zlé jazyky, protože trhliny v doposud bezchybném plánu se začaly rozlézat stejně jako větve posvátné hlavní linie, to když Marvel začal produkovat také seriály pro Disney+.

Nechci se v dnešním textu moc opakovat, protože onen kvalitativní sešup sledujeme v newsletteru takříkajíc v reálném čase. A doporučím i MovieZone speciály k Iron Manovi nebo Spideymu, kde si lze rychle udělat opáčko ohledně historie marveláckých vzestupů a pádů. Sleduje a poslouchá se to jako parádní detektivka, ale žádný z historických zvratů nelze srovnávat s onou dekádou bezprecedentního úspěchu. Stejně tak nelze popírat, že za ním stál do značné míry Kevin Feige.

Náhoda tomu chtěla, že jsem zrovna před týdnem znovu koukal na Lásku přes internet, romantickou klasiku z roku 1998 z produkce Lauren Shuler Donner, manželky Richarda Donnera. Ta v devadesátkách produkovala celou řadu úspěšných filmů, včetně Davea nebo Zachraňte Willyho, koprodukovala např. i Sopku s Tommy Lee Jonesem. A právě na Sopce a Lásce přes internet, tj. na přelomu let 1997/1998 jí dělal asistenta Kevin Feige (najdete ho v závěrečných titulcích). Blázen do komiksů s velkými hollywoodskými sny začínal sekáním trávy, nošením kafe. Prostě a jednoduše od nuly, jako řada jeho idolů, včetně toho z největších. Richarda Donnera, režiséra filmového Supermana! 

Možnost pracovat pro něj, resp. pro jeho manželku, veleúspěšnou producentku, velmi rychle přinesla ovoce, protože Feige se jednoho dne ocitl v místnosti s Avim Aradem, jedním z tehdejších majitelů Marvelu. Lauren Shuler Donner tehdy spolupracovala s 20th Century Fox a jednalo se o adaptaci X-Menů. Feige prokázal encyklopedické znalosti komiksů, dokázal být užitečným prostředníkem mezi oběma vyjednávacími týmy a s Aradem se velmi rychle spřátelili. Natolik, že si Arad Feigeho po natáčení odvedl do Marvelu, kde mu dal důležitou pozici. 

Pak se vše trochu zamotalo, s úspěchem Spideyho v roce 2002 se v Marvelu rozhádali otcové-majitelé, držgrešle Ike Perlmutter a spíše fanda a snílek Arad. Nastalo velké zemětřesení, na jehož konci šel Arad svou vlastní cestou (dodnes však zůstal věrný Spideymu jako producent), zatímco Feige v Marvelu zůstal a byl hybnou silou při jeho osamostatnění v letech 2005 až 2008.