Kina a kinaři v roce 2024

Dražší vstupné, méně blockbusterů a další kolo streamovacích válek. Nejvíc filmů velmi pravděpodobně letos nakoukáte doma v obýváku.

Pár týdnů před koncem roku česká (ale podle všeho i maďarská, takže jde pravděpodobně o širší strategii) pobočka kinořetězce Cinema City poměrně citelně zdražila. Napsal jsem o tom článek na MovieZone a znovu musím poděkovat Petrovi Semeckému za jeho novinářskou ostražitost, protože o tom měl na Filmtoru text jako první. Zvedlo to vlnu naštvání a nepochopení, podpořenou ještě absurdním manipulačním poplatkem Cinema City, který cenu základního vstupného vystřeluje ke třem stům korunám, což je s výjimkou nejdražšího předplatného Netflixu vysoko nad měsíčním poplatkem za většinu SVOD streamovacích služeb v ČR.

První reakce, co vás napadne, je určitě, že si tím kinaři kopou vlastní hrob. Než se do dnešního tématu ponořím, rád bych nabídnul i druhou stranu mince. U Cinema City jsou pragmatičtí. V době, kdy první čtvrtletí co do hollywoodských premiér nabízí nelichotivý obrázek, a kinaři doslova bojují o přežití, jdou některé řetězce tzv. “all in”. Dotovat zvyšující se nájmy, ceny energií a tenčící se marže s tím, že za nižší cenu přijde víc diváků? Nebo prostě zdražit a doufat, že skalní fanoušci, co chodí několikrát měsíčně, si těch pár desítek korun od pusy utrhnou?

 Těžko na podobné dilema odpovědět, protože nejde srovnávat různé tipy biografů. Multiplexy ve velkých městech často sází na pohodlí stálých zákazníků i náhodných diváků. Když máte kino tzv. za rohem, platíte částečně i za uspořený čas a nadstandardní služby. Kdybyste se totiž spokojili s delší dojezdovou vzdáleností, méně moderním vybavením či sníženým pohodlím (což ale není vždy samozřejmostí, někdy je to dokonce naopak), můžete např. v pražských jednosálovkách znatelně ušetřit.

V menších městech se kina už od Covidu drží zuby nehty. Nízko nasazené ceny musejí odpovídat místní kupní síle, omezený sortiment občerstvení snižuje příjmy z této položky (o tom ještě za chvilku) a lokální finanční podpora začala a skončila s digitalizací, díky níž lze alespoň snáze získat premiéry. Právě proto vesnických i městských kin ubývá. To jen v Praze se většina multiplexů uživí, částečně i proto, že jde o dlouhodobé nájmy prostor, které není snadné přestavět na cokoliv jiného. Viděli jsme v tomto směru jen pár umíráčků (např. multikino Ládví a Galaxie, nebo multiplex na Novodvorské, jehož uvolněné prostory zaplnila posilovna a prodejna Datartu), dokonce ani Covid počet pražských multiplexů nezredukoval. Nenechte se však mýlit - s výjimkou Asie počet kin setrvale klesá a jde často právě o ztráty v menších městech.