Kdy se ten Hollywood vlastně rozbil?
Ambiciózní otázka v titulku nemá jednoduchou odpověď. Ale pár postřehů nad situací posledních pár (desítek) let vás možná donutí nad ní víc přemýšlet.
Dvě souběžné stávky nejdůležitějších profesních cechů, rozpadající se byznysový model, příliš vratké rozkročení mezi kina a streamovací platformy. Hollywood musí letos řešit vskutku dokonalou bouři, z níž čouhá jen pár pozitivních ostrůvků jako je Barbenheimer, které však při bližším ohledání působí spíš jako dílo vychytaného marketingu a virální náhody, nikoliv jako zástupci trendů, o něž se může továrna na sny do budoucna spolehlivě opřít. Někdo tvrdí, že jde o vyvrcholení zhruba desetiletého cyklu, kdy všichni slepě následovali špatné vzory. Hollywoodská studia se nechala strhnout závody v utrácení, s nimiž přišel Netflix. Ten v době levných půjček vytahal peníze z pořádně hlubokých kapes a ročně utrácel dvakrát tolik, co všechna hollywoodská studia dohromady (míněno v kinodistribuci). Najednou všichni chtěli svůj vlastní Netflix a neváhali do něj investovat vlastní miliardy, protože se báli, že přijdou o možnost (klasické FOMO) obšancovat alespoň kousek potenciálně lukrativního trhu. Nyní se však ukazuje, že VOD alias Video On Demand pšenka kvete pomalu a výnosy zatím zaostávají za náklady.
Druhým zhoubným trendem bylo slepé kopírování studia Disney. To si na začátku nultých let nakoupilo několik velmi silných značek (Star Wars, Pixar) a později k nim přidalo i Marvel, takže v zásadě mohlo do světa chrlit každoročně pixarovky, nové Star Wars, jednu či dvě marvelovky a k tomu ještě drahý hraný remake některé ze svých klasických pohádek. Ostatní studia točila dvakrát, třikrát víc filmů, ale Disneyho ne a ne dohnat, protože většina jeho titulů atakovala miliardové tržby. A tak u Universalu, Sony, Paramountu a Warner Bros. také začali sázet na silné značky. Filmy se středně velkými rozpočty téměř vymřely, místo nich nastoupila nekonečná pokračování, sdílené vesmíry a akcelerovaná snaha udělat další film v řadě větší, dražší a hlasitější.
Během Covidu se ukázalo, že honba za rychlým ziskem vyčerpala publikum i hollywoodskou továrnu jako takovou. Utahování šroubů ve výrobě vedlo k zdánlivě nekonečným stávkám a letošní léto, které mělo být novým úsvitem po třech hubených letech, jednoznačně ukázalo, že publikum je z donekonečna recyklovaných receptů na trhák unavené.
Předchozí řádky naznačují, že příčina aktuálního úpadku vězí v posledních deseti, možná patnácti letech. Spoléhání na silné značky (nebo jak se v Hollywoodu říká IP, intelectual property alias duševní vlastnictví) lze vystopovat až na přelom tisíciletí. Tehdy se objevily úspěšné adaptace tištěných předloh, ať už to byl Pán prstenů, Harry Potter nebo Spider-Man. Všechny tři nastartovaly cirkus, který jejich studia živil minimálně deset let. Herecké celebrity coby divácké taháky definitivně nahradily značky. Každé studio jich musí mít alespoň tucet, aby s nimi mohlo žónglovat - ty slábnoucí na chvilku uspat, a pak zase včas vytáhnout (Jurský park/svět, Transformeři, Želvy ninja, nekonečné remaky a restarty hororových sérií jako Halloween, Vřískot či Saw), jen aby se peníze nepřestávaly sypat.
Keep reading with a 7-day free trial
Subscribe to Hollywood 101 to keep reading this post and get 7 days of free access to the full post archives.