Jak je na tom Velká hollywoodská pětka?

Studiový rozstřel v dobách velké nejistoty. Jak bude vypadat Hollywood za pět, deset let?

Tenhle text přepisuji a dopisuji už asi pět týdnů. A jsem trochu na vážkách, jestli vůbec podobné zhodnocení aktuálního zdraví filmových studií dává smysl. Vím, že na YouTube i jinde jsou tyhle tier listy oblíbené, ale zároveň jde o až nemístné zjednodušení a zploštění celé hollywoodské hierarchie, resp. o pohled optikou, která je přinejmenším včerejší.

Ale možná právě proto dává tenhle článek smysl, protože jsme se skutečně ocitli na pomyslné křižovatce, minimálně co se týká vnímání onoho pojmu “hollywoodské studio”. Stačí se podívat na porcování u Universalu a chystané porcování u Warner Bros. Discovery, k němuž dojde, ať už se akvizice Paramount Skydance podaří či nikoliv.

Abychom si to trochu rozebrali, pojďme se vrátit o sto let zpátky, do roku 1927, který bývá označován za začátek tzv. zlaté éry Hollywoodu a start tzv. studiového systému. I tenkrát jsme měli velkou studiovou pětku, ale její složení bylo trochu odlišné. Šlo o studia MGM (Metro-Goldwyn-Mayer), Paramount Pictures, Warner Bros., 20th Century-Fox a RKO Radio Pictures. Pak tu byla ještě trojka mini-majors - Columbia Pictures, Universal Studios a United Artists. Disney už existoval, ale nevlastnil žádná kina, což ho z elitní společnosti vyřadilo na okraj. Navíc až do čtyřicátých let minulého století dělal jenom animáky.

Zmínil jsem vlastnictví kin jako povinnou vstupenku do světa velkého Hollywoodu. Ano, tehdejší studiový systém byl výkladní skříní vertikální integrace. Studia vlastnila ateliéry, pozemky, vlastnila i kina, v nichž se filmy promítaly. Vlastnila dokonce i režiséry a herce skrz dlouhodobé kontrakty. Cílem byla absolutní kontrola nad produktem i trhem. V roce 1948 tomu Nejvyšší soud USA učinil přítrž, když studiím zakázal vlastnit kina. O něco později, když Hollywood začal skupovat televizní stanice, ta samá instance rozhodla o tom, že v tzv. širokopásmovém (broadcast) vysílání musí dát jednotlivá studia prostor i konkurenci.

I přes všechnu tuhle snahu o usměrnění velkých brandů jsou dnes všechna velká studia, s čestnou výjimkou Disneyho, vlastněna velkými korporáty. Filmová produkce v nich dnes zastává jen zlomek provozu i hodnoty, vedle desítek až stovek televizních stanic, vlastních streamovacích platforem, videoherních firem, sportovních IP a mnoha dalších aktiv i pasiv. I to budu brát v potaz v soupisce jejich šance (v některých případech spíš ochoty) přežít v následujících letech a dekádách na plátnech a obrazovkách.

Je třeba si uvědomit, že aktuální hollywoodská konsolidace nemá v historii obdoby. Odkoupení a upozadění značky 20th Century Fox lze ještě srovnat s dávným krachem RKO Pictures, ale pohlcení hned dvou dalších majors (Paramountu a teď i Warnerů) v tak krátkém časovém úseku, to je skutečně odrazem turbulentní mediální éry. Ostatně, seřadil jsem studia v následujícím textu podle jejich podílu na tržbách v kinodistribuci. Stejně tak rozdíl mezi majors a mini-majors se často dělá podle toho, zda mají studia zajištěnou globální nebo jenom lokální kinodistribuci. A přitom co do objemu produkce předbíhá všechny majors streamovací gigant Netflix, který se do kinodistribuce teprve opatrně pouští. Ve všech tradičních metrikách dnes spíše menší studio MGM vlastní Amazon, který však potají Hollywoodu vládne. Na jeho serverech (AWS) běží drtivá většina streamovacích platforem, jeho systém prodeje online reklamy pohání inzerci ve streamovacích předplatných tamtéž. A každý chce být jeho součástí, protože se tím dostane k nejštědřejším inzerentům. No a pak jsou tu YouTube a TikTok. Online fenomény, které nevlastní žádný svůj obsah, jejich hvězdy jsou zcela “nezávislé” (jejich zlatou klíckou je všemocný algoritmus), nemají kinodistribuci, nemají tradiční televizní stanice, nemají vlastně nic. A přesto jsou v očích nastupující generace o světelné roky před vším ostatním, když se podíváme na každodenní konzumaci online obsahu.

I proto berte následující řádky a analýzu s rezervou. Nejsme sice ještě v muzeu plném dinosaurů, ale zároveň operujeme s vizí, jak by mělo a chtělo takové hollywoodské studio vypadat. Palčivou otázkou zůstává, jestli je po něčem takovém ještě do budoucna poptávka.

Walt Disney Studios (podíl na kinotrhu: 28 %)
Walt Disney Pictures, 20th Century Studios, Fox Searchlight, Lucasfilm, Marvel Studios, Disney Animation, Pixar
VOD: Disney+, Hulu

V předchozích řádcích jsem psal, že Disney je čestnou výjimkou, která není vlastněná velkým nadnárodním korporátem. To platí, ale vzbuzuje to dojem, což značka v mediálních výstupech jen potvrzuje, že jde o rodinnou firmu s odkazem Walta Disneyho, která dělá vše pro blaho svých příznivců. Nikdo z rodiny Disneyů přitom v exekutivě není už dlouhé dekády a co do vlastnictví akcií jsou extrémně vzadu, případně figurují jen prostřednictvím různých svěřeneckých fondů. Disneyho vlastní nejrůznější investiční fondy a giganti typu Vanguard, BlackRock, Geode, nebo JPMorgan Chase. Individuální akcionáři jsou v extrémní menšině a jde o lidi typu George Lucas, Murdochovi nebo Bob Iger, kdy balíky akcií létaly vzduchem výměnou za IP nebo v rámci osobního ohodnocení.

Takhle drží investiční fondy pod krkem celý Hollywood. Proto se tak často bavíme o Wall Street a účetních uzávěrkách, proto se každé studio snaží nastřádat co nejvíc spolehlivých značek a generovat sequely, rebooty a další generátory peněz. Továrna na sny protočí ohromně peněz, a aby je někdo vytáhnul z peněženky, nemůže už být náhodným uměleckým strojem na hity, musí být předvídatelná a vypočitatelná. Nikdo tuhle mantru nedotáhnul do finiše tak jako Disney, který zprodukuje v podstatě nejméně filmů z celé studiové bandy, ale stabilně si díky Lucasfilmu, Marvel Studios a Pixaru drží skoro třetinu kinotrhu. Disney+ zas takový gigant není, ale brand využil bezedných kapes k tomu, aby si zpátky přivlastnil Hulu a má s ním velké plány, stejně jako se sportovním ESPN, kde se po letech tápání konečně buduje značka vstříc centrálnímu hubu, který nabídne zákazníkům všechny sportovní licence na jednom místě. I tady se Disney snaží vyjednávat agresivně, aby na něj něco zůstalo.

Velkým opěrným bodem jsou i zábavní parky a zážitkové plavby, menším rizikem než u ostatních pak síť tradičních televizních stanic. Jistě, Disney jich má dost, včetně velké ABC. Na rozdíl od ostatních zatím necítí tlak je odlifrovat do samostatné entity, stejně tak navzdory častým zaručeným zprávám nehrozí, že by si Disneyho jen tak někdo koupil. Jde o skálopevnou rodinnou značku, která v rámci možností zůstává apolitická a milovaná nejen v USA, ale po celém světě. V nejisté době je to zároveň brand, který by všichni chtěli, což jeho vlastníci velmi dobře vědí. Šance, že by někdo Disneyho koupil? Nízká. Šance, že by někdo tu značku zrušil ve prospěch té svojí? Nulová.