Invaze uchvatitelů superhrdinských těl

Hollywood má svá tajemství. Některá skrývá až komicky nešikovně, z jiných rostou výdělečné byznysy.

Těch lží ukrytých za běloskvoucími úsměvy (taky falešnými!) je mnoho, ale dneska se vypravíme do zákulisí jedné z těch, které prodávají už několik dekád slastný sen o dokonalém těle. Ne, nemluvím teď o ozempicu, zázračné hubnoucí droze, která z baculatých hereček lusknutím prstu udělala štíhlé ozdoby červených koberců. Tato pilulka, určená původně pro diabetiky, už se stihla rozšířit i mimo USA a je dostupná i obyčejným smrtelníkům. Celebrity o jejím užívání otevřeně mluví, protože být fit je in, ať už se k tomu dopracujete vyváženou stravou, podvázaným žaludkem, nebo tiktakem s nejistými dlouhodobými účinky. 

Aby bylo jasno, slíbil jsem sám sobě při pohledu do zrcadla, že se musím dostat do kondice. Nehodlám k tomu použít zázračné pilulky nebo proteinové koktejly, co v devadesátkách propagovala Saskia Burešová. Hezky dřinou a odříkáním se dopracuju ve svých čtyřiceti k tělu, co má Hugh Jackman. Dyť to ten starej pardál zvládá i v pětapadesáti. A dokonce i J. K. Simmons má obří muskulaturu. Stačí si koupit nejnovější Muscle & Fitness, kde vám celebrity prozradí všechna svá tajemství. Výsledek je zaručen!

Dělám si legraci. Tedy s výjimkou toho dostávání se do kondice, to jsem si slíbil, takže mě v následujících týdnech můžete prudit v komentářích nejen dotazy na Poslední závod. Ale fotky před a po neposílám. Inspirovalo mě to, i ve světle stále aktuálního Deadpool & Wolverine, abychom se rozepsali o tzv. Marvel Bodies. Co za nimi vězí a proč je ta nepříjemná pravda za nabíráním svalové hmoty stejně nepříjemná jako ono protivné hollywoodské zamlčování CGI sekvencí v Top Gun: Maverick, Barbie, Oppenheimerovi a dalších “rukodělných” filmech.

Ano, ano. Všechno jsme dělali postaru a analogově, ani jeden počítač jsme kvůli našemu filmu nezapnuli, však už jste to slyšeli a četli i tady. A Kumail Nanjiani nabral třicet kilo svalové hmoty za půl roku, protože u Marvelu mají ty nejlepší trenéry a výživové poradce. Kdo chce znát jejich tajemství, koupí si časopis, nebo se podívá na video, kde Kumail dělá legrační pohyby s provazem, zatímco mu do bicepsů elektrody pouští zázračné sekvence. Moc se to neliší od magických krystalů, co eliminují škodlivé 5G záření a poprašek z chemtrails.

Mainstreamovou kulturu těla a pochybnosti v duchu “možná se tak narodil, možná to jsou steroidy” jsme samozřejmě zažívali už v osmdesátých letech, kdy si svaly i jiné orgány přeměřovali Schwarzenegger se Stallonem. Oba se k užívání steroidů a dalších látek přiznali, o třídu níž v béčkových filmech úřadovali Van Damme nebo Lundgren, kterým se dalo věřit, že jsou “přírodní”, protože sportovců s podobnou kondičkou - pod dohledem dopingových komisí - běhají po světě tisíce. Obyčejní smrtelníci si však mohli v osmdesátkách najít i jiné idoly s dosažitelným bodytypem - Kurta Russella, Harrisona Forda, Bruce Willise nebo Toma Cruise. I prcek bez břišáků se mohl stát akčním hrdinou, což publiku konvenovalo. 

V nulkách ovšem přišli superhrdinové a rázem jsme tu měli shirtless scény, na které herci dlouhé týdny až měsíce dřeli. Tobey Maquire pod dohledem dietologa a trenéra, čemuž se dalo věřit, protože tam šlo skutečně spíš o krátkodobé snížení tělesného tuku u už tak hubeného herce. Už předmarvelovské nulky byly pověstné mnoha metamorfózami, oscaroví laureáti často šíleně hubnuli nebo naopak nabírali do jateční váhy, aby se proměnili ve své postavy. Christian Bale je asi nejkřiklavějším případem. Proč ho upřednostňuji třeba před podobnými kousky od Hankse nebo De Nira? Protože Bale dokázal od vychtrlé postavy v Machinistovi v rekordním čase nabrat hmotu do Batmana. 

Svalová paměť? Spousta času jen a jen na trénink a konzumaci pokrmů připravených špičkovým týmem? Tak určitě. Nechci zabíhat do detailů, protože to bychom z toho měli tělovýchovný článek. Jde mi o odhalení té absurdity, kdy počínaje Robertem Downey Jr., producenti komiksovek servírují publiku zázračné proměny herců středního věku, kteří se po upsání komiksovce mění v superhrdiny tělem i duší. 

Popularita superhrdinských filmů pohnula ideálem mužské krásy zpátky k osmdesátým letům, takže tu najednou máme Chrise Hemswortha, Jasona Momou, Michaela B. Jordana. Svalovce v tom starém dobrém Arnieho duchu. Nad nimi logicky musí stát nějaký ten obr, který si může triko sundat kdekoliv a kdykoliv. Arnie už to není, ale když v roce 2003 v úvodu snímku Vítejte v džungli předával symbolicky žezlo Dwayneu Johnsonovi, vyplnila se tahle věstba po letech se vší parádou.

Ano, někteří z marvelovských herců, např. Evans a Hemsworth, bývalí modelové a profesionální plavčíci, měli urostlou postavu odjakživa. Jiní jsou bývalí sportovci. Ale pak tu mámě zmíněného Downeyho Jr., Paula Rudda, nebo Chrise Pratta. Všichni prošli více či méně závratnou proměnou, na jejímž konci byly pekáče buchet, které ukazovali v talkshows a vyjmenovávali, co všechno (ne)směli jíst, jak se trápili v posilovně a teď to hodlají udržet. 

Tajemstvím úspěchu jsou, milé děti, nejrůznější podpůrné prostředky. Někdo by řekl rovnou bez obalu steroidy, ostatní jsou diplomatičtější a mluví o dávkách růstového hormonu a tzv. PED - Performance Enhanced Drugs. Pořád musíte poctivě jíst, pořád musíte dřít v posilovně, ale výsledky se jaksi dostavují když už ne samy, tak alespoň zatraceně rychle. I ti mladí akčňáci jako Zac Efron nebo Tom Holland asi nebudou mít svou fyzičku úplně od přírody, zvlášť u Efrona nebo svého času i batmanovského Afflecka bylo vidět, že když se to s tou ochotou do pumpování železa přežene, může vás za asistence zázračných pilulek proměnit v hulkovské monstrum i bez toho CGI.