Hlavně na tu televizi nesmíte koukat!
Malé pondělní zamyšlení nad tím, co je pro Netflix a jemu podobné vlastně nejdůležitější a jak z toho Peak TV rychle frčíme dolů, aniž bychom si to uvědomovali.
Dovolená skončila, je třeba pohlédnout pravdě do očí. V jednom z nedávných newsletterů jsem končil depresivní nótou o tom, že obsah nejmenované streamovací platformy připomíná takovou tu generickou muziku ze supermarketu, co hraje v pozadí. Nebo trylky ve výtahu, které mají rozbít ono trapné ticho několika desítek sekund, kdy jste napěchovaní v malém prostoru s neznámými lidmi. A co hůř, nejmenovaná platforma moc dobře ví, jak banální a generický ten obsah je. Dokonce to tak vyžaduje. Dnes si o dlouhé historii televizní kulisy k žehlení, učení i jiným aktivitám povíme víc. Pro skalní filmové fanoušky a milovníky zážitků ze stříbrného plátna to nebude úplně příjemné čtení, ale co naplat, je na čase se konečně smířit s tím, že celá éra Peak TV je vlastně nečekaným vedlejším produktem - zejména těch televizních producentů, co předstírají, že jim jde o dobro akcionářů, ale ve skutečnosti produkují kvalitní a zamyšleníhodné seriály či inscenace. Tedy přesný opak toho, co po nich žádá trh.
Jenom připomenu citaci z onoho měsíc starého newsletteru:
“Producenti seriálů dostávají od zástupců streamovacích platforem čím dál tím víc poznámek o tom, že nemají diváky moc plašit nenadálými zvraty nebo audiovizuálním popichováním. Prý aby nezapomínali, že jsou sekundární obrazovkou. Míněno, že primárním screenem je displej telefonu nebo notebooku. Seriál běží v pozadí jako kulisa - podobně jako hudba v supermarketu nebo ve výtahu. Pro tu se vžil výraz “muzak”, je nemastná, neslaná, rutinní, odsouzená k tomu, aby byla kulisou a nerušila konzumenta od primární činnosti (např. nakupování).”
Streameři teď prý chtějí totéž. Obsah, co bezmyšlenkovitě zapnete a necháte ho běžet v pozadí, kde vás nebude rušit a budete ho vnímat periferně. Kdyby se v rámci seriálu náhodou něco důležitého dělo, hrozí, že odhlédnete od svých sociálních sítí a dění na sekundární obrazovce vás začne zajímat. Nebo rušit do té míry, že byste ho mohli vypnout. A toho se streameři bojí jako čert kříže. Proto prý tlačí producenty seriálů do nemastného, neslaného průměru, na který nalákají manipulací s karuselem, hvězdičkami, nebo silou samotné IP. Nejdůležitější není vyrobit kvalitní obsah, nejdůležitější je udržet vás u obrazovek a pumpovat do vás audiovizuální nicotu.
Sami nahlédněte do svých obýváků a posuďte, jak konzumujete jaký obsah. Někdo rozlišuje mezi novinkou Ridleyho Scotta a další sezónou Too Hot To Handle, kdy se na to první připravíte vyšoupnutím rodiny z bytu, zabedněním okenic a přehozením telefonu do Airplane módu, zatímco to druhé sjíždíte s manželkou/přítelkyní a stihnete při tom kontrolovat Instagram aktérů na obrazovce, nebo řešit plány na zbytek týdne. Můj kolega Cival z MovieZone, navzdory vědomí, že i mezi audiovizuální nicotou se může ukrývat pár klenotů, kategoricky kouká na streamech jen na celovečeráky a seriály víceméně ignoruje, já momentálně doma televizi jako takovou nemám a projektor zapínám taktéž pro větší věci, zatímco zbytek je odsouzen k jepičímu životu na obrazovce tabletu nebo mobilu.
Většinový konzument má ale televizi. Při dnešních pořizovacích cenách má úhlopříčku od 49” do 65”, podporuje online a tedy i VOD, čímž se srdce obýváku otevírá “nové” generaci videoobsahu i pro starší generaci diváků, která odrostla na běžných stanicích. Díky lokalizaci obsahu není těžké přeučit rodiče na to, že Netflix, Disney+ nebo HBO Max, jež s nimi sdílíte, je jsou jen dalším kanálem. Stačí nastavit rozhraní na češtinu, do oblíbených jim nasypat pár seriálů, u kterých víte, že se jim budou líbit, a naučit je, jak se za pár kliků dostat ke Koruně, Přátelům, nebo Tlapkové patrole.
Keep reading with a 7-day free trial
Subscribe to Hollywood 101 to keep reading this post and get 7 days of free access to the full post archives.