Filmová kritika vs. marketingové granáty
Jaká je vlastně role filmových novinářů v divokých online vlnách současnosti? Odpověď překvapivě nenajdeme v Hollywoodu, ale doslova za komínem!
Neudělá mi radost, pokud dnešní post vyzní jako křik starého bílého muže na poklidně plující mraky. Vlastně jsem byl minulý týden po Kazmově úspěchu s OneManShow rád, že mám newsletter o Hollywoodu, takže se nemusím účastnit mediálního kolečka, do něhož se celé řadě českých filmových novinářů nechtělo. A stejně museli, protože historický otvírák zafungoval na šéfredaktory a vydavatele jako červený hadr. A jiné redaktory zase nadzvedla provokace marketingového týmu. Já jsem původně chtěl psát o tom, jak si tváří v tvář Barbenheimerovi stojí filmová kritika jako taková. Jestli ji ještě kromě hrstky filmových gurmánů někdo bere vážně. A pak mi došlo, že Kazma jde tomuhle tématu vyloženě naproti:
„Tento film nevzniknul pro filmové kritiky, recenzenty, nebo ocenění akademické obce. Tento film je pro lidi.”
Provokace typicky amerického střihu, velkohubé prohlášení šířené oficiálními PR kanály, které jen čeká, až ho někdo zvedne. A do toho různě troušené info o Kazmově ex-přítelkyni, zákulisní hře se sázkovou kanceláří, milionu dolarů na Výstavišti a velké hře o všechno. Ne, tenhle film k historickým 290 tisícům diváků za víkend skutečně filmové kritiky nepotřeboval. Lidé běželi do kin snít svůj Český sen. Ono kopnutí do těch tradičních kritiků, na oko obávaných arbitrů dobrého vkusu, mělo splnit jen jeden jediný účel: Aby i oni o filmu-nefilmu něco krátkého napsali.
Tady se stává dnešní text trochu osobní (netradičně v něm nebudu zvýrazňovat, abych vaši mysl nevedl za ručičku), takže bych před dalším skokem do vln úvah o české i světové filmové kritice rád připomenul, že mých dvacet let působení v této branži bylo, je a bude obdobím spokojeným a plodným. Už sice nevidím tolik filmů, co dřív (ale snažím se vždy poctivě dohánět, abych se udržoval v kondici), ale recenzi stále považuji za tzv. královský žánr. Zároveň mě baví koukat filmům pod kapotu, když už ne v analytické podobě, tak alespoň co se týče pátrání po příčinách zákulisních pletich, bolestivých zrodů, nebo byznysových rozhodnutí.
Z tohoto “koníčku” ostatně vznikl i tento newsletter a já znovu musím poděkovat šesti stovkám z vás, kdo ho pravidelně odebíráte, stejně jako skoro osmi desítkám předplatitelů. Někteří z nich mi pod svými příspěvky nechali i krátký vzkaz, čehož si nesmírně vážím. Do budoucna chystám i další bonusový obsah, který bude cílen na předplatitele, ale po čase by se k němu mohli dostat i ostatní. Včas vás budu o všem informovat.
Skromný, leč pravidelný příjem z newsletteru mi umožňuje pravidelně psát o filmu způsobem, který mi dává smysl. Podobný luxus celá řada profesionálních novinářů, ale i filmových nadšenců nemá. Řady plnohodnotných zaměstnanců kulturních redakcí každoročně řídnou. Šéfové rubrik, co se psaním o filmu uživí, by se v průměrné restauraci vešli k jednomu většímu stolu, externistů jsou naopak mraky, ale skoro všichni musí svou lásku k filmu dotovat nadšením nebo nejrůznějšími bokovkami, protože vize kariérního růstu neexistuje a honoráře se poslední dekádu pohybují na plus mínus stejné úrovni. To všechno se však letos řešilo v rámci několika článků, podcastů a dokonce i panelových diskuzí.
Změny jsou v nedohlednu, průměrný filmový novinář musí zvládnout dopoledne projekci, pár hodin po ní první dojmy, do druhého dne recenzi, ideálně v textu, audiu A videu, plus k tomu ještě nakrmit sociální sítě vydavatelství, konkrétního titulu a své vlastní. A o dva dny později zas a znovu u jiného titulu atd. atd. Doby, kdy jste mohli sedět v redakci, dumat nad článkem tři dny, rešeršovat v několika knihách a nakoukávat kvůli recenzi pět filmů v kontextu, jsou dávno pryč. Psaní o filmu u nás nikdy nebylo výdělečnou profesí, jako ostatně novinařina obecně, ale zhruba tak před patnácti lety jste se ještě mohli upíchnout v nějaké redakci a z teplého místečka sledovat, jak si internet brousí zuby na vaše živobytí.
Keep reading with a 7-day free trial
Subscribe to Hollywood 101 to keep reading this post and get 7 days of free access to the full post archives.