Budoucnost herců očima odborníka z trikové továrny Framestore
Organizace SAG-AFTRA před pár dny zveřejnila sedmdesátistránkový seznam původních požadavků. Digitální repliky a A.I. v něm hrají velkou roli.
Pasáž o nasazení umělé inteligence sice najdeme v SAG-AFTRA soupisu až na stranách 48 až 51, ale to neznamená, že by se organizace problematice věnovala málo. Naopak, při pohledu do médií to vypadá, že se vlastně o nic jiného nehraje. Stroje vs. lidé, to je marketingově vděčné téma. Ze seznamu nicméně vyplývá, že herci jsou smířeni s tím, že část jejich práce digitální repliky zastanou. V zásadě o tom chtějí být informováni předem, dočkat se odpovídající kompenzace a kreditu a vyhnout se zneužití své podoby či hlasu. Nikdo nechce být replikován bez vědomí či souhlasu, nikdo nechce, aby jeho tvář nosil na tajňačku stand-in ve scéně, kterou neschválil, případně aby mu syntetický hlas vkládal do úst slova, jež neřekl.
Nejde však jen o ochranu velkých hvězd proti zneužití, odbory myslí i na komparsisty a herce malých rolí, protože nahradit digitálně charaktery, které nemluví, je nesrovnatelně jednodušší a trikaři to dnes umí bez mrknutí oka. SAG-AFTRA svou pozici ve vztahu k A.I. reportovala už letos v březnu, takže jsme vlastně mohli očekávat aktuální patovou situaci, která pravděpodobně potrvá ještě několik týdnů až měsíců. Já jsem se rozhodl na situaci s digitálními replikami poptat jednoho ze špičkových trikařů, který už mnoho let pracuje na největších hollywoodských blockbusterech. Nahrálo mi, že je z Čech a sleduje MovieZone. Navíc se v oblasti vizuálních efektů dlouhodobě věnuje i nástrojům umělé inteligence, takže jen těžko hledat povolanější osobu.
Jiří Kilevník se zabývá vizuálními efekty na profesionální úrovni už sedmnáct let. Začínal v pražském S Pro Alfa studiu, pak se přesunul na Barrandov, a několik let strávil v České televizi, kde nasbíral dostatek zkušeností, aby to zkusil v zemi zaslíbené. V Rodeo FX vystoupal a vyzkoušel od všeho trochu (už tehdy přičichnul k A.I.), pracoval na řadě marvelovek, ale i filmů od DC (jeho kompletní portfolio najdete na www.jirikilevnik.com). Před rokem naskočil do jednoho z největších VFX studií, Framestore, konkrétně do newyorské pobočky, kde má na starost mj. vývoj a nasazení nástrojů umělé inteligence.
Stávkující herci a scenáristé se odvolávají na hrozbu CGI, v případě herců jde o tzv. digitální repliky. Vy jste odborník na vizuální efekty, pracujete v jednom z největších trikových studií. Jak vypadá nasazení a práce s podobnými replikami dnes, co si pod tím má laik představit?
Jiří: Co se týče digitálních replik herců, tak s těmi už pracujeme nějakou dobu. Teď se o tom víc mluví, ať už s boomem A.I., nebo s nástupem deepfake videí na sociálních sítích (fake Keanu, fake Tom Cruise). Ale vzít digitálního pajďuláka, rozhýbat ho skrz motion capture a nalepit na něj obličej slavného herce, to už se dělá od dob Matrix Reloaded, tj. cca dvacet let. Už tehdy se manipulovalo divákem, i když asi tušil, že ne všichni ti agenti Smithové jsou Hugo Weaving. Od té doby se ale v kaskadérských kouscích přelepují obličeje běžně a většina diváků si ničeho nevšimne.
Když není možné z logistických důvodů zajistit přetáčky a ve filmu se musí něco změnit, tak jsme schopni vymodelovat toho herce ve 3D a “přetočit” to v postprodukci. Je to daleko dražší, ale umíme to. Jde jen o to, jak je nastavená smlouva a jestli máme naskenované materiály, což většinou máme, protože to už se v poslední době děje automaticky.
Podobné “náhrady” jsou ve spoustě filmů a často to nepoznáte, dokud herce není potřeba rozmluvit. Pak je takový trochu gumový a dá se to prokouknout. A to mluvíme o době před A.I. Nástroje umělé inteligence nám dnes umožňují dělat všechny zmíněné úkony rychleji, jednodušeji a do značné míry i lépe.
To znamená, že některé věci umí A.I. lépe a nejde jen o úsporu času?
Jiří: Je to tak. Ale nepředstavujte si to jako Skynet, je to skutečně strojové učení. Já tomu nástroji zadám, aby se naučil např. lipsync konkrétního herce. A on se to naučí velmi rychle, ale je to konkrétní úkol u konkrétního herce, nemohu ten vytrénovaný nástroj vzít a aplikovat na něco jiného, taková magie to zatím není. Jde tam o automatizaci a efektivitu, kdy se ten nástroj dokáže “nadrtit” tu imitaci lépe, než by ji zvládnul člověk, kdyby to překresloval ručně. Pro nás to znamená nejen posun v kvalitě nebo možnostech, ale také značné zrychlení procesů, ze kterého těží klient, protože cena efektu klesne a on nám může zadat víc práce za stejné peníze.
Ještě se vrátím k těm deepfakes. Občas klient za námi přijde, jestli bychom něco takového zvládli. Jenže naše vstupní a výstupní kvalita není video z YouTube, my pracujeme s rozlišením a datovým tokem, na kterém je vidět každá chybička. Vyvinout na něco takového interní nástroj a vytrénovat ho, to je úplně někde jinde než dělat sranda videa na sociální sítě.
Keep reading with a 7-day free trial
Subscribe to Hollywood 101 to keep reading this post and get 7 days of free access to the full post archives.