Až budu velký, nebudu hercem

Stávky z Los Angeles vyhnaly mnoho herců. Že se na jejich místo stojí dlouhá fronta? Rozhodně ne tak dlouhá jako před lety.

Spustit vlastní podcast, začít prodávat ručně vyráběnou keramiku, zkusit chovat slepice, založit si účet na TikToku nebo OnlyFans. Malí a menší herci se snažili v zákopech války AMPTP a SAG-AFTRA uživit různě. Branže jako taková je vychovává k tomu, aby vystačili s málem, dělali si v rámci možností zásoby a byli připraveni, že ráno buď půjdou na konkurz, nebo plnit regály ve Walmartu. Herci, v té drtivé a neviditelné většině, jsou tedy mimořádně odolným živočišným druhem, který zkusí cokoliv, aby si udržel šanci vrátit se ke své celoživotní lásce. A přesto se našli mnozí, co najednou žili z úspor, napjatě sledujíc stávku, jejíž konec byl v nedohlednu. Nejdřív prodali ledničku, pak auto, a nakonec se odstěhovali z Los Angeles buď na předměstí, nebo zpátky do rodné vísky. Sen o hvězdě ze zapadákova, kterou ve městě andělů všichni producenti netrpělivě vyhlížejí, se rychle rozplynul. 

Zažitá představa, že skrz reklamy na ovesné vločky, hlavní roli ve středoškolském muzikálu, nebo dvě věty v epizodní roli průměrného seriálu, dostanete svých patnáct minut slávy, se už nastupující generaci nezamlouvá. Celých 86 % amerických mládežníků se chce stát influencerem, svým vlastním pánem v mediálním prostoru, který se díky sociálním sítím demokratizoval. Nikdy nebylo snažší stát se virální senzací. A nikdy nebylo těžší se na tom vrcholu, nebo alespoň v pohodlném povědomí, udržet. 

Na každou youtubovou nebo tiktokovou hvězdičku připadají desítky až stovky tisíc neúspěšných čekatelů, kteří investovali do nejrůznějších kurzů, koupili si mikrofon, co používá MrBeast, a snaží se napodobit aktuální trendy. Vydrží měsíc, dva, možná i rok, než si uvědomí, že jsou součástí hlušiny, jež hned po vypublikování nenávratně mizí v odpadní rouře internetu.